Má matka měla čtrnáct dětí

My Mother Had Fourteen Children

Má matka měla čtrnáct dětí

  • Lars-Lennart Forsberg
  • Švédsko
  • 2000, 81 min
Scénář: Lars-Lennart Forsberg
Barva: Black and white
Biografie

Jsou různé možnosti, jak se vyrovnat s konečností života - našeho i lidí, které jsme měli rádi. Švédský režisér Lars-Lennart Forsberg se po dvaceti letech, které uplynuly od smrti jeho matky, rozhodl zpracovat krabici s fotografiemi, jež zachycovaly celá desetiletí jejího života, ale i života otce, sourozenců i jeho vlastního. Práce na filmu mu byla sestupem k pomalému rozkrývání vztahů uvnitř rodiny. Úsilí vyrovnat se s osudy svých bližních přerostlo v celkovou úvahu nad rodinnou a společenskou atmosférou doby, ve které její aktéři žili. Ve svých osmašedesáti letech už nemusel režisér nic obcházet, jeho snímek rámuje dvojí návštěva hřbitova a je zřejmé, že již neni co zastřít, co vytěsnit. Zajímavé je i formální řešení filmu. Kromě již připomenutých dvou scén režisérova zaznamenaného pohybu se celý film odehrává ve střídání fotografií z rodinného alba, které doprovází introspektivní komentář. Nehybné fotografie jako by umožňovaly nahlédnout pomíjející život: otisk tu je, ale lidé z fotografií jsou dávno mrtví, zmizeli spolu se svými vztahy, ztratili se se svými věcmi. Jeden z těch, kteří zbyli, se ale vydává proti nesnesitelnosti pravdy fotografií, či spíše přijímá ji, ale zároveň s ní polemizuje svojí pamětí - spíše jejími stopami, sám režisér přiznává, že si z dětství příliš konkrétního nepamatuje. Vzpomínání to ale není lehké. Režisér se nebojí jít ke konfliktům, připomíná nerovný vztah otce a matky, pod zdánlivě idylickými snímky z rodinných setkání se skrývají složité vztahy - nevyslovená podezírání, nenaplněná přání a postupné ochládání někdejších náklonností. Zainteresovaný autor neizoluje výpověď fotografií do rámu idyly, a ačkoli soucítí s jednotlivými aktéry příběhu rozvětvené stockholmské rodiny, nemůže ona jemná, nezřetelná, ale o to významnější pnutí nepřiznat. Forsbergův dokument je minimalistickým, dovnitř a do detailů jdoucím, téměř masochistickým zkoumáním především matčiných pohnutek, přemýšlením o jejím přístupu ke světu, do nějž přivedla čtrnáct dětí. Matka vyrůstala bez sourozenců, jednou měla být misionářkou, ale na škole se potkala se svým budoucím mužem. V jejich vztahu ale příliš lásky nezůstalo a netečnost k citům pocítilo každé z dětí. Ty jsou ve filmu nahlíženy jako celek, nevystupují ve svých budoucích sociálních rolích, jejich připomenuté problémy se vždy odehrávají uvnitř rodiny, byť právě ony poznamenaly i to, co mělo přijít. Film uzavírá fotografie režisérovy mladé matky, kterou jsme viděli již na začátku. Ta se vzápětí prolne s její tváří na prahu smrti. I takovýmito momenty roste v celku filmu nejskrytější soukromí k univerzálním základům. Vedle toku fotografií jsou pozadím melancholicky laděného komentáře i první strany dobových novin - ty jsou kotvou v historickém řečišti, díky nim se můžeme orientovat v těsně předválečných i poválečných poměrech severní země.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2001
Sekce: Švédské příběhy

PAMĚŤ, GODARD, JI.HLAVA!

MFDF Ji.hlava bude letos rezonovat téma paměti

Více