Homo Sapiens 1900

Homo Sapiens 1900

Homo Sapiens 1900

Scénář: Peter Cohen
Barva: Black and white
Biografie

Mechanicky měřit člověka, hledat znaky odlišných druhů práce a energie. Být mimo etiku, být i mimo její metaforu, možná se pokusit najít etiku jinou, etiku hledání nového člověka povstalého toliko z hmoty a mimo jakoukoli spiritualitu - nikoli mimo mýtus. Pouhá mechanika všeho, co lze změřit. Mechaničnost budoucí smrti. Tabulkové objevování dokonalého člověka. Body těla, které lze klasifikovat a následně hierarchizovat. Samozřejmost těla je náhle problematizována, ocitá se mezi definovaným dobrým a špatným, kategoriemi, které náhle lze vztáhnout na to, co je dané. Nová definice krásy s sebou musí nutné nést popření všeho nečistého, všeho nově klasifikovaného jako nečisté. Eugenika proměněná v rasovou čistotu. Střihový dokument Homo Sapiens 1900 zkoumá vývoj ideje nového člověka, které se objevily na přelomu století a jejichž uvedení do praxe nové století výrazně poznamenalo. Snahy o přizpůsobení člověka sociálním konstruktům prostřednictvím čistě biologických znaků jsou úzce spjaty s rozvojem moderní společnosti. Film po obsáhlém zpřehledňujícím úvodu paralelně analyzuje rozvoj antropologie spjaté s ideologií ve "dvou totalitních režimech - v nacistické Třetí říši a v sovětské přítomné budoucnosti komunistického světa. S využitím archivních snímků ukazuje zneužití biologických koncepcí ve dvou utopických projektech budování nového světa. V Německu byla eugenika pojata jako rasová hygiena, která předpokládala nadřazenost nordické rasy. Přispěla k tomu předchozí bádání, propagující přežití biologicky lépe vybavených ras na úkor těch druhých. Novým evolučním údělem bylo zbavit se všech podřadných. Rasová hygiena se stala ideologií, varující zejména před kontaminací tzv. německé krve židovskými geny. Je smutnou skutečností, že řada předních německých genetiků spontánně, ze strachu či z donucení nacistickou rasovou ideologii podporovala a zdůvodňovala. V sovětském Rusku byly počátkem dvacátých let eugenické teorie zavrženy. Od třicátých do padesátých let tam však postupoval katastrofální vývoj. Byla likvidována celá odvětví medicíny a biologie, vědci mizeli v lágrech a na popravištích. Stalinská biologie odmítala zákony dědičnosti a tvrdila, že dědičnost je možno ovlivnit výhradně vnějšími vlivy. Člověk byl čistě hmotou. Všechna energie byla na straně hmoty, jejím produktem bylo i myšlení. Tamní bádání se soustředila na zkoumání intelektu, váhy hmoty v něm. I ve stalinském režimu byl na piedestal postaven nový člověk, frankensteinovský hybrid nepohlavního manuálního těla - samozřejmě oddaného ideji. Jak netrpělivá byla touha dosáhnout vymodelované masy. A kolik úzkosti je v zašlých obrazech té netrpělivosti dodnes.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2001
Sekce: Švédské příběhy

STAŇTE SE DOC.MANEM

Podpořte ji.hlavský festival a staňte se Doc.Manem!

Více