Titova cesta

Tito

Titova cesta

Scénář: Janja Glogovac
Barva: Colour and B&W
Biografie

Portrét kontroverzního vůdce jugoslávského lidu Josipa Broze Tita (1892-1980) natočila absolventka FAMU, slovinská dokumentaristka Janja Glogovacová. Střihový dokument není standardním portrétem politika, naopak Titův dějinný význam pro balkánský prostor ustoupil ve filmu do pozadí. Stranou tak zůstává politický vývoj jugoslávského prezidenta chorvatského původu, jeho boj na frontě první války v rakousko-uherské armádě, jeho pozice člověka stalinských čistek a vůdce komunistické strany Jugoslávie, kterou chtěl po vyhrané partyzánské válce budovat jako federaci, zrovnoprávňující všechna etnika. Stejně pouhým pozadím druhého plánu je jeho roztržka se Stalinem a jeho vazaly, kdy Titova neústupnost východnímu tlaku vedla k specifickému modelu jugoslávského socialismu, otevřenému sice více Západu, ale uvnitř stejně totalitního jako v ostatních zemích za železnou oponou. Doživotní prezident udržoval od konce šedesátých let své postavení stále více represemi. Kult osobnosti charismatického vůdce okázalého životního stylu, dlouhých doutníků a dobrého jídla, si v ničem nezadal s jinými diktátory dvacátého století. Osou režisérčina vyprávění, které uvozuje hudební vzpomínka bělehradského rádia a cesta modrého vlaku s prezidentovými ostatky, je pohled na Tita zdola, očima lidí, kteří mu byli nablízku. Střih unikátních archivních záběrů tak prokládají zpovědi jeho komorníka, garderobiéra, kuchaře, biochemika, šéfa protokolu, houslisty a slovinského partyzána. Ony většinou úsměvné historky jsou jen osobně zabarvenými střepy portrétu. I celý film je unikátní mozaikou, jež ale nenabízí víc, než několik zajímavých postřehů a charakteristik prvního muže Jugoslávie. Navíc některé důležité osobní momenty, například roztržka s manželkou Jovankou, jsou pouze naznačeny. Důraz lpí až příliš na bizarních momentech jeho života. Dozvíme se tak, kolik obleků denně vystřídal, že nosil spodní prádlo z velbloudí vlny od Diora, že mu jednou číšník vylil omáčku na záda, že rád snídal telecí s bílou kávou, že omastek z vepřové kýty pro maršála musel kapat. Jen výjimečně dokáže jít dokument dál, tak jako když připomíná Titův vztah k filmu. Prezident zahraničním návštěvám rád promítal domácí filmy, především ty národně osvobozenecké, v nichž hrál nemalou roli. Všichni mu tleskali. Jenom holandská královna mu dokázala říct: ,,Vždyť vy jste bojovali víc mezi sebou, než proti nepříteli." Ale o tom už Titova cesta není.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2001
Sekce: Střední Evropa

STAŇTE SE DOC.MANEM

Podpořte ji.hlavský festival a staňte se Doc.Manem!

Více