Benek Blues

Benek Blues

Benek Blues

  • Katarzyna Maciejko-Kowalczyk
  • Polsko
  • 1999, 56 min
Scénář: Katarzyna Maciejko-Kowalczyk
Barva: Colour
Biografie

Zdálo by se, že je to absolutní prázdnota. Dva nepohybliví muži připoutaní k lůžkům. Jen jeden z nich se občas dokáže zvednout a dojde se vymočit. Druhý už přeleze jen na vozík. Otec Dominik a jeho syn Bernard. Nic než pár prohozených vět, několik věcí na stolcích a stěnách, okno, z nějž město obhlíží pouze kamera a nikoli oni. Takřka beckettovská výchozí situace nepohybu, konce významu vět, soustředění na tělesný stroj, jehož existenci se otevírá už jen konec. Občasné návštěvy lékaře, správce, pečovatelky s polévkou a blízkých s novinami. Jen v rozhovorech s nimi se odhalují osudy obou mužů, dozvíme se, že Dominik byl kdysi knězem, že má čtyři děti, že Bernard byl v dětství úplně zdravý. Spolu již hovoří jen o tom nejdůležitějším, ale i jejich osekané věty svědčí o fatální symbióze otce a syna. Jen několik úhlů snímání, neboť pozici stále přítomné kamery omezuje úzká místnost. Proto tolik detailů: nedojedený banán, rentgen zprůsvitňující podstatu synovy nehybnosti, odložené věci denní potřeby, otcovy prsty vtírající mast do tváře, paže při ranním cvičení, růženec, ohyb peřiny a konstrukce postele. Ale také fotoaparát a vložené záběry přesládlých fotografií mladých žen. Bernard totiž nahlíží stále na svět hledáčkem fotoaparátu, je zaujat zaznamenáváním zdánlivě nehybné zkušenosti. Bohužel režisérka nechává do jeho světa příliš vstoupit okolí: nechá mu připravit pozadí pro fotografování a muž skutečně fotografuje několik cizích krásných žen. Navzdory vpádu vnějšku je ve filmu přítomna ta síla dvojí možnosti záznamu, jakéhosi vystoupení ze sebe prostřednictvím fotografie - například když muž fotografuje otce nebo své ruce při akupunktuře. Ten film má v sobě i něco z Kartotéky Tadeusze Rónewicze. Ale divadelní představení to není. Je to ale podobně vypouklý čas, čas nezvyklé blízkosti, jež do sebe vtáhl veškerou existenci. Byla by to neúnosná fixace kruhu generačně se opakujícího konce, kdyby režisérka neuhnula z atmosféry rozkladu, neupustila páru z přetlaku filmu. Proto se snímek posouvá někdy veselými návštěvami, někdy groteskními momenty, proto na závěr zazní skladba zahraná na počest obou mužů. Ale je to blues.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2001
Sekce: Střední Evropa

PAMĚŤ, GODARD, JI.HLAVA!

MFDF Ji.hlava bude letos rezonovat téma paměti

Více