Děti - Děti (Kosovo 2000)

Children: Kosovo 2000

Děti - Děti (Kosovo 2000)

Scénář: Ferenc Moldovýnyi
Barva: Colour and B&W
Biografie

Kosovo na jaře roku 2000. V těch místech skončila zima a také válka, ale domy jsou pořád zbořené a v poli leží zbraně. Ve městě Mitrovica je čára, ulice je přeseknutá v půli, linie odděluje národnosti a lidi jiné víry od sebe. Jako by to ani jinak nebylo možné. Jenom děti přebíhájí z ulice do ulice, ale i v nich se zahnízdila válečná zkušenost, a možná navždycky. I ony musejí prostřednictvím hněvu a vyplakaných slov projít katarzí, a tím si pro sebe uzavřít válečný čas. V autenticitě dětských emocí pak funguje i stavba maďarského dokumentu. Jeho jednu část tvoří záběry štábu, černobílé obrazy vesnic a měst po válce, dále statické záběry vyprávějících dětí, s nimiž autořihovoří vždy v místě jejich her. Druhou částí filmu jsou barevné, neostré a nijak nedelené záběry, které na video natočily samotné děti, jako by jim tvůrci řekli, aby místo války natočily zevnitř vlastní bolesti. V protikladu k odtažitým, umně snímaným černobílým obrazům je v roztěkaných barevných videosekvencích se zelenou trávou a modrými kalužemi snad i nějaká naděje. Film je o dětech a o dětech -originální název skrývá slovo děti v srbštině a albánštině. Na obou stranách se můžeme setkat s podobnými zážitky, se stejnou dětskou bezmocí ze ztráty blízkých a se stejnou zlostí, vždy směřovanou k těm na druhé straně. Ani dospělí nedokáží dohlédnout na protější břeh - mrtví jsou tak fyzičtí, ale vina je abstraktní, vždy za to přece mohou oni, a oni. A děti už nemohou rozlišovat vůbec. V tom je úskalí filmu. Děti dokáží hovořit o své úzosti, o niterných pocitech samoty, vyprávějí o svých mrtvých rodičích a o strachu, který trvá. Ale film nad jejich vyprávění nevystupuje, navzdory širokoúhlým obrazům se pohybuje v úzkém průzoru jednoduchosti dětského pohledu, prostého záznamu stavu věcí. Nezkoumá kořeny etnické a náboženské nesnášenlivosti, pouze zaznamenává výpovědi, přičemž výrazně preferuje albánské děti - daleko víc tak vystupují zvěrstva ze strany Srbů. V dokumentu je velmi zaiímavá část, která zachycuje život v Mitrovici. Kamera nahlíží do obou částí města, na obou stranách jsou zničené a neobývané domy, děti na pavlačích, jejich stejné hry a úplně stejné paneláky obyčejných sídlištních čtvrtí, postavených před válkou. Dnes město nespojuje nic, ani trhy, ani kavárny, ani stejná architektura. Jediné, co se klene nad řezem městem, je místní rádio. Ale i v jeho vysílání jsou stopy války. Jeden pořad moderuje dívenka a otázkou dne je, kdo z vaší rodiny během války umřel. Děti z města mohou zavolat, albánsky i srbsky...

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2001
Sekce: Střední Evropa

PŘIHLAŠOVÁNÍ FILMŮ

Přihlaste svůj film na 22. MFDF Ji.hlava

Více