Sibiřský deník - Dny v Apanasu

Siberian Diary - Days at Apanas

Siberian Diary - Days at Apanas

Kamera: Micheal Pilz
Střih: Micheal Pilz
Zvuk: Micheal Pilz
Hudba: Tibor Szemzo
Barva: Colour
Synopse

Cesta k dílu a cesta v něm má vždy výrazně dvojpólový charakter. Význam cesty je budován z opozic, podstatné je nehotové - to, co se dosud vyvíjí. Cesta do země mezi dvěma kontinenty se také stává hledáním vnitřní rovnováhy (vzdálenější, takové, která odolává náporům - stále ta touha objevit pro sebe něco 'jiného').

Rudolf Alexandrejevič mluví o životě, ve kterém je osudová trhlina mezi němčinou a ruštinou. Nedorozumění války poznamenalo i jej. Jako ukrajinský voják byl se svými soudruhy na sklonku druhé světové války deportován na Sibiř a jako mnozí z vysídlených si našel místní dívku, oženil se a zůstal. Desetiletí pracoval v kolchozu. Teď sedí na posteli a kamera vidí člověka dávno poznamenaného vražděním, které jej naučilo chápat, že stačí málo a nejbližší člověk není ničím. Vidíme jednoho z hrdinů osudu života na neobydleném severu.

V únoru 1994 odjel režisér Michael Pilz na Sibiř společně s Bertien van Manen, holandskou fotografkou (zasvěcením do filmu je její četba). Z výpravy dvou umělců, kteří o sobě věděli po mnoho let a sdíleli podobné názory na estetiku a individuální vnímání reality, vzešel desetihodinový dokument-řeka Usedneme na pěšinu (Prisjaďom na dorožku, 1995). Filmový cestopis se soustředil především na meditativní zkušenost nově objevovaného prostoru.

Sibiřský deník je návratem do již známé krajiny - poučeným pokračováním. Dokument objevované pomalosti jemně a důsledně kreslí sekvence poetických výřezů a intimních rozhovorů s obyvateli malé vesnice Apanas, jejíž obyvatelé jsou šest měsíců skryti sněhem, nedostupní v odlehlé krajině. Kruté klima podmiňuje výsledek natáčení, jako by se i zeměpisná poloha podílela na radikální estetice filmu.

Pilz navzdory rozlehlosti svých filmů nenatáčí lehce, výsledky jeho práce s děním uvnitř obrazu jsou obdivuhodné, záběry neodráží, ale tvoří. Nedobývá poetické, ale snaží se dosáhnout větší, maximální věcnosti ve struktuře, neexperimentuje střihem, ale hledá uvnitř: tichá věcná místa jeho filmů jsou polem nejvyšší intenzity. Film je Pilzovi nástrojem dorozumění v paměti dějin a kultury, tónem pochopení, který ani bez odezvy - jako oblast lidskosti - nepřestává existovat.

Fotogalerie

Michael Pilz Film / Austria / pilz.film@nextra.at
 
Ročník festivalu: 2003
Sekce: Mezi moři
Projekční formát: DV

NÁVŠTĚVNICKÁ AKREDITACE

Akreditujte se na 22. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava!

Více