Sentiment

Sentiment

Sentiment

Kamera: Jaromír Kačer, Diviš Marek
Střih: Tomáš Hejtmánek, Jirí Soukup
Zvuk: Jan Čeněk
Hudba: Martin Smolka
Barva: Colour and B&W
Synopse

Filmová esej inspirovaná důvěrným vztahem Tomáše Hejtmánka k legendě české kinematografie, režiséru Františku Vláčilovi.

Původním autorovým záměrem bylo zachytit setkání, vydat se na cestu po místech filmů, vyvolat paměť lidí, kteří s Vláčilem spolupracovali. Základem měl být rozsáhlý rozhovor s režisérem. Vláčilova smrt ale představu posunula k novému tvaru: zůstalo slovo, zápis rozhovorů a původní dílo. Portrét se musel cele proměnit a zároveň si zachovat stejný druh pohybu, jeho vnitřní strukturu a vzájemnou závislost.

Výsledný film je průnikem mezi reminiscencí, hraným filmem a dokumentem, několikanásobnou citací k poctě myšlení, cítění a tvorby. Herec Jiří Kodet hraje režiséra Vláčila, respektive jím je v nepřetržitosti zápisu, jedinou jemnou odchylkou je jiná tvář, nikoli jiný jazyk. Vláčilovou filmovou řečí pak hovoří celý Hejtmánkův film. Pocta je nápodobou, dokonalým spletením původních obrazů s díly Vláčilových děl - nikoli tedy biografie či portrét, ale autobiografie v rozhovoru, pokračování původní zpovědi.

Originalita filmu tkví v pokusu o tento přenos, v zásadním překročení rámce pouhého portrétu jako životopisné poznámky. Cílem filmu není dozvědět se, naopak divák již musí vědět, musí vstupovat do filmu se znalostí Vláčilova díla, vrstev obrazů a zvukových šlépějí, měl by se orientovat v režisérových osudech (to aby mohl projít textem filmu posílen, vědom si přítomnosti určitých prvků, míry a způsobu jejich využití, jak se spojují s ostatními, které je vtahují i omezují, a jaké jedinečné rysy daný styl z tohoto dědictví čerpá).

Druhou možností vidění je naprosté oproštění se od fenoménu Františka Vláčila, oddělení matérie od pohybu, smyslu od konkrétního hlasu. Obrátit se, dokonale se odtáhnout od těla života a těla díla, vzdálit se anatomii a vnímat hraniční film jako původní celistvost, jako zpověď umělce na konci života a zároveň jako rozhovor učitele a žáka, odehrávající se v poli obrazů. I to je pokračování, uskutečnění plnosti výrazu druhého.

František Vláčil (*1924). Po studiu estetiky a dějin umění začal pracovat nejprve v brněnské skupině kresleného a loutkového filmu, poté ve Studiu populárně-vědeckých a naučných filmů. V Československém armádním filmu natočil film Skleněná oblaka, který byl oceněn na festivalu v Benátkách. Následovalo Filmové studio Barrandov, v němž vznikl Vláčilův dlouhometrážní debut Holubice, který posbíral řadu cen na světových festivalech.

Poté Vláčil opouští autorský film pro mládež a vytváří svou slavnou historickou trilogii - Ďáblova past (1961), Markéta Lazarová (1967), na motivy románu Vladislava Vančury, a neméně proslavené Údolí včel (1967); v roce 1969 zfilmoval novelu Vladimíra Körnera Adelheid. Na motivy románu Bohumila Říhy natočil snímek Dým bramborové nati umístěný do prostředí socrealistické vesnice. Poté následovaly dobrodružné Stíny horkého léta a Koncert na konci léta, životopisný film o Antonínu Dvořákovi. Podle scénáře Vladimíra Körnera natočil filmový přepis novely Josefa Čapka Stín kapradiny, baladický snímek s kriminální zápletkou.

Fotogalerie

Bionaut / Czech Republic / barbora@bionaut.cz
 
Ročník festivalu: 2003
Sekce: Mezi moři
Ocenění: Nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy
Projekční formát: Cinemascop

GODARDOVA PAMĚŤ V JI.HLAVĚ

Autorem znělky 22. Ji.hlavy je slavný režisér Jean-Luc Godard

Více