Největší přání

Největší přání

The Greatest Wish

Kamera: Jan Špáta, Vladimír Skalský
Střih: Jan Petras
Zvuk: Miroslav Šimčík
Herci, sociální herci: Zbyněk Honys, Roman Lipčík
Synopse

Je rok 1989. Před zkušební komisí sedí mladík a trápí se s odpovědí na otázku, co dává socialismus mladému člověku. Neví.

Paralelní montáž mladého a zestárlého Pavla Bobka, který tehdy a dnes zpívá jednu ze skladeb skupiny Beatles, ohraničuje časové údobí, jehož se bude týkat celý dokument. Nejdřív odpovídají mladí, sotva patnáctiletí chlapci. Chtějí se vyučit, dobře se oženit, pořídit si dům, auto, mít se dobře. Před lety stejně staré dívky na zábavě v Lucerně odpovídaly na otázku, jaké je jejich největší přání, velmi podobně. Stejně jako tehdy horničtí učni odpovídají i dnes budoucí zedníci.

Původní středometrážní anketní dokument Největší přání vznikl v roce 1964. Po pětadvaceti letech se režisér ke svému někdejšímu tématu vrátil a realizoval druhé Největší přání - tentokrát na barevný materiál a v dlouhometrážní verzi. Zkoumal v něm úroveň, způsob života a myšlení mládeže na samém konci osmdesátých let, vlastně dětí těch, které zpovídal tehdy. Svou podobu filmu zde dovedl téměř k dokonalosti, když metodu ankety používá jako argumentační, autentický a objektivizující princip, zcela podřízený autorskému výběru.

Natáčení filmu probíhalo během roku 1989 a shodou okolností byl posledním natáčecím dnem 17. listopad. Ale nová realita postavila autora do patové situace. Aby film nepůsobil jako anachronismus, musel autor pozměnit původní koncepci. V nové situaci proto vybíral do konečné verze jiné výpovědi, aby v konfrontaci s původním černobílým materiálem vytvořil plastický obraz jedné historické etapy (1964-89) a zároveň podal svědectví o narůstajícím společenském napětí v roce před pádem reálného socialismu. Ukazuje tu mládež ve třech polohách: v sociální rovině, v psychologii dospívání a v rovině politické. Konfrontace výpovědí a sekvencí dříve a teď vytváří neustálé napětí, aby nakonec potvrdila, že mládež ve své podstatě zůstává stejná.

Pro Filmový přehled režisér k svému filmu uvedl: „Při natáčení před lety, stejně jako nyní, mne nejvíce zajímaly základní otázky, řekněme, lidského rodu, principů dobra a zla, určité historické nepoučitelnosti. A došel jsem ke zjištění, že v těch zásadních, nadčasových záležitostech existuje, a zřejmě existovala a existovat bude, mezi jednotlivými generacemi značná podobnost, že v období útlaku se rodí zákonitě děti s potřebou lásky a s pronikavým kritickým myšlením - a v tom je naše naděje.'

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Zvláštní uvedení

NÁVŠTĚVNICKÁ AKREDITACE

Akreditujte se na 22. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava!

Více