Bezesné noci

Bezesné noci

Dreamless nights

Kamera: David Čálek
Synopse

Pozor, to není hotový film, ale materiál k filmu, příprava a její průběh. Ale už samo podloží k filmu Bezesné noci o někdejší krizi České televize (v televizi) je mimořádnou sociologickou studií splétající složitou síť vztahů, které s sebou vypjatá situace vždy nese.

Zároveň dění materiálu, tedy jeho posloupnost v čase, paradoxně připomíná budoucí filtr mezi konzumentem a filmovým dílem, okamžik, kdy do jeho sociologického výkonu zasáhne autorova ideologie - ten filtr je předpokladem, který vychází ze zkušenosti. Zatím jsme se seznamovali vždy jen s rozličnými interpretacemi televizního eposu, víme, že i Špačkův film bude reprezentovat nějaký postoj a zájem, a o to více si užíváme jeho zatímní volnost, kdy autor vystupuje jen jako producent cizích výpovědí.

Režisérův materiál zdůrazňuje pluralitu ducha doby, zachycuje ostrá stanoviska obou stran i specifickou měkkost mezi nimi, ve které se ocitla část televizních zaměstnanců. Je nárysem problematiky, jenž ale už obsahuje řadu pronikavých postřehů a jemných pozorování, která dokáží upozornit na závažné otázky, ale naše pokusy o jejich reflexi se musí držet zpátky - zatím se díváme, ještě toho musíme tolik vidět.

Některé obrazy už známe, ale znovu je objevujeme v jejich vnitřní rozpornosti a mnohostranných aspektech. Materiál tím prolamuje budoucí spekulace filmu a zároveň jde proti spekulacím uzavřeným, proti již hotovým názorům. Znovu si tak můžeme být vědomi nejednoznačnosti a vnitřní rozpornosti obou stanovisek a zároveň rozpornosti konstrukcí, které z nich vycházejí.

Tento impuls prostřednictvím zpětného diskursu (s událostmi, se sebou samým) znovu nutí, řečeno s Godardem, začít si politicky klást otázky o obrazech a zvucích a o jejich vztazích. Šlo o to už neříkat: toto je ten pravý obraz, ale: je to jen obraz. Godardova slova připomíná francouzský sociolog Pierre Bourdieu v úvodu svého textu O televizi, jenž je přepisem záznamu dvou televizních přednášek, a v kapitole Ukazujíce skrýváme pokračuje: „Chtěl bych jít k věcem trochu méně viditelným - pokusím se ukázat, jak televize může paradoxně skrývat tím, že ukazuje: tím, že ukazuje něco jiného, než co by bylo třeba ukázat, kdyby dělala to co má, tj. informovat, nebo ještě tím, že sice ukazuje, co je třeba ukázat, ale takovým způsobem, že to vlastně neukazuje nebo to činí bezvýznamným, nebo že sdělení konstruuje tak, že nabývá smyslu, který vůbec neodpovídá skutečnosti.'

Film Radima Špačka uvede 7. ročník jihlavského festivalu dokumentárních filmů.

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Zvláštní uvedení

PAMĚŤ, GODARD, JI.HLAVA!

MFDF Ji.hlava bude letos rezonovat téma paměti

Více