Vývoj

Rozwój

Evolution

  • Borys Lankosz
  • Polsko
  • 2001, 45 min
Scénář: Borys Lankosz, Marcin Koszalka
Kamera: Marcin Koszalka
Střih: Marek Król
Zvuk: Anna Rotowska
Hudba: Abel Korzeniowski
Synopse

Je to brutální film. Štáb se zabydlel v provinčním domě pro duševně choré. Kamera pouze snímala jejich projevy. Křivou chůzi, nekoordinované pohyby, třes, kývání, velké vodnatelné hlavy, dementní tváře s prázdnýma očima, jejich vyplazené jazyky, sliny.

Celým filmem, který se střihem a hudbou proměnil v balet bláznů podle konceptu scénáristů, prosakuje otázka, jaký smysl má film sestavený z prostého snímání lidských deformací, nebyla přítomnost kamery snímající neklid, který je pro okolí dokonalou prázdnotou, nemístnou. Vždyť i pohyb jednoho těla k druhému zde nevypovídá o ničem jiném než o pouhé vegetativnosti.

Jistě, že by se daly číst významy, kterým svět za zdí rozumí. Možná i nějaký ten symbol by se našel, třeba závěrečná scéna, kdy se nemocní vlečou po písečné duně k moři. Ale ty by byly jen omluvou pro základní znepokojení, který film záznamem neidentické animality vyvolává - zámezí duševní a fyzické bolesti je ještě příliš lidské. Na to nejsme připraveni a film nám úlevy nedopřeje.

Dokument - stylizovaný, cíleně konstruovaný, nesený ruchem a hudbou - zachycuje život pacientů, žijících v ústavu uprostřed přírodní rezervace. Je to útulek pro sedmdesát starých retardovaných mužů, kteří se sami nedokáží najíst ani obléknout, čekají na smrt. Ústav je jejich světem, není nic mimo něj. To, co je hned za zamřížovaným oknem, je stejně daleko jako hvězdy. Jsou jenom oni a bílý personál, který se o ně stará. Žijí v mlze, adekvátní jejich vývoji.

Film se soustřeďuje hlavně na projevy šesti mužů: tři trpí Downovým syndromem, dva jsou nevyvinutí bratři, poslední je zmrzačený schizofrenik. Kamera je od prvního záběru ponořena do akvária jejich světa. Teprve s časem mu začínáme rozumět, chápeme jeho pravidla, úplně jinou plnost existence.

Hudba zkomponovaná pro film má kořeny ve zvucích z jejich světa: nesrozumitelná slova, šoupání nohou, úlevy těla, hlasy věčně puštěné televize, zavírání dveří, zvláštní ztlumení všech projevů mezi holými stěnami. I s ní můžeme zkusit rozumět filmu, který je svéráznou variací road movie. Jen ta cesta k moři vypadá trochu jinak. Jejich život je obsažen v našich životech. A fyzický prostor, jež vytvářejí, není také uzavřený, ale proniká všude, stává se přítomností, která je i naším trváním. Pohled do krajiny s tak vzdálenými těly a věcmi je tak jen odrazem jiného pohledu, toho, který vidí.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Mezi moři

GODARDOVA PAMĚŤ V JI.HLAVĚ

Autorem znělky 22. Ji.hlavy je slavný režisér Jean-Luc Godard

Více