Krátký film o sourozeneckých vztazích

Short Film About Sibling Realtions

Short Film About Sibling Realtions

  • Pia Andell
  • Finsko
  • 2001, 20 min
Střih: Tuuli Kuittinen
Zvuk: Janne Laine
Synopse

Obraz, paměť uvnitř obrazu a interpretace z ní může někdy odhalit za slovy fakta a vztahy dosud nepozorované nebo nedostatečně pozorované.

V zachycení situací, které jsou vždy dramatické, dovoluje rozkrýt osobní mýtus, smýt prach asociací, který se lepí na vzpomínky z dětství. Paradoxně znovu viděný záznam vlastního pohybu může poskytnout obraz nevědomého vnitřního světa, jeho jádro, vnitřní objekt, kolem kterého se s lety vytvořila síť jeho výkladů.

Úzký pruh filmu, natočený druhým člověkem, tak může být pro zachycený objekt-těla-člověka jakousi spojnicí dvou složek - integrujícího vědomí, které je v kontaktu s vnějším světem, a vědomí, jež je v kontaktu se světem vnitřním.

Na začátku filmu o sourozeneckých vztazích bylo krátké zamyšlení, jestli je rozdíl, zda jste se narodili jako prvorozené, prostřední nebo nejmladší dítě, zda by naše životy byly jiné, kdybychom se narodili v jiné pozici k našim sourozencům.

Režisérku to začalo zajímat, když byla těhotná se svým prvním dítětem. Ve svém dokumentu zkoumá předurčení, která plynou z pořadí, v němž se člověk narodí, z předpokladů a zažitých postojů, které jej v rodině obklopují. „Nejsem si jistý, jestli si to pamatuji nebo jen představuji', říká prvorozené dítě o svých vzpomínkách. Paměť je divná. Pamatujeme si drobné příhody z dětství, a protože si je pamatujeme, tak jsou pro nás velmi důležité, ale vlastně si nemůžeme být jisti, zda si to skutečně pamatujeme nebo jen představujeme.

Snímek o dětských rolích a jejich vlivu na další život čerpá z autorčiných vzpomínek a ze vzpomínek jejích sourozenců, i když bratr říká rozhodně: „Nepamatuji si nic. Co bych si měl pamatovat?' Dokument se skládá z krátkých všedních situací, ve kterých se odráží postavení jednotlivých sourozenců. Prvorozený chrání ostatní, prostřední se naučil ustupovat, nejmladší má záchvaty vzteku a režisérčin jedináček se chová pěkně panovačně.

Materiálem pro dokument byly krátké rodinné filmy. Postihují časový úsek dlouhý více než pětačtyřicet let, od padesátých let do dneška, od doby, kdy režisérčini rodiče natáčeli své děti, až do chvíle, kdy ona natáčí to své. Opakující se momenty, prostupnost dětství v čase pak naplňují film zvláštní nostalgií prvních obrazů, jejich plynutím, které je rozplýváním.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Trafika

PŘIHLAŠOVÁNÍ FILMŮ

Přihlaste svůj film na 22. MFDF Ji.hlava

Více