Matky života

Elämän äidit

Mothers of Life

  • Markku Lehmuskallio, Anastasia Lapsui
  • Finsko
  • 2002, 74 min
Kamera: Markku Lehmuskallio
Střih: Markku Lehmuskallio, Anastasia Lapsui
Zvuk: Antero Honkanen, Anastasia Lapsui
Synopse

Dokumentární film finské režisérské dvojice vypráví osudy kočovné rodiny z Jamalského poloostrova na východní Sibiři. Už před deseti lety tady autoři natáčeli film Ztracený ráj. Ten také zachycoval místní kočovný život. S jednou rodinou tehdy strávili skoro rok, sžili se s ní, zdálo se, že nejsou žádná tajemství, která by filmařům zůstala skryta.

Po natáčení na Sibiři se nomádi finského dokumentu přesunuli do jiného koutu světa. Po letech se jim někteří členové známé rodiny ozvali. Nebyly to dobré zprávy: rodina se rozpadla, přišla o majetek, její členové se dotkli dna chudoby. Filmaři se do tundry vrátili.

Pokračování chtěli postavit především na přiblížení osudů žen. Snímek pracuje jak s barevným materiálem prvního dokumentu, tak s černobílými záběry, natočenými v letech 2000 a 2001.

V úvodu filmu vypráví otec rodiny legendu o vraždě, kterou spáchal praotec rodu. S celou svou rodinou pak musel ze společenství utéct, na malé lodi se vydali na otevřené moře. Po čase dopluli do kraje, ve kterém jeho potomci žijí dosud. Jakoby byli prokletí, odsouzení k věčnému bloudění. Nezůstávají na místě, cosi je žene dopředu, dál a dál. Sžili se se soby, zvířata je táhnou krajinou, která je většinu roku pod sněhem, své velké stany přemisťují z místa na místo.

Během deseti let, které uběhly mezi dvěma filmy, ale rodina o své soby přišla, její členové se rozdělili a každý se vydal svojí cestou. Také matka a dcera, Mjusena a Taťána, putují nehostinnou krajinou, od lidí k lidem, hledají. Sledujeme jejich jednotlivé pokusy o zakotvení, ale všechny se ukáží jenom jako zastávky na cestě. Když Taťána přestane pracovat na státní farmě, následuje ji i její matka. Jsou zase na cestě, ale nejsou svobodné - jakoby jenom sloužily svému osudu.

Výtvarně působivé obrazy, pracující s horizontem holé krajiny, se střídají s šerými záběry tváří hrdinek, které vedou monology v uzavřeném prostoru. Plochu krajiny přerušuje rytina tváře.

Snímek etnografického rázu, pouhého antropologického povrchu, tak přerůstá k soustředěné intimní sondě, k tomu, co je za exotickým vnějškem skryto. Na pozadí místní mytologie připomíná snímek to, co tvoří podstatu tradičního způsobu života - jaká je jeho vlastní kultura, tedy hodnota, o které hrdinky nepochybují, i když se jí svým osaměním vymykají. Vyčlenění a bloudění nemá náhle charakter původního nomádského pohybu, ale je zdrojem napětí a nejistoty, je situací, která někdejší pospolitost zásadním způsobem nabourává.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Trafika

STAŇTE SE DOC.MANEM

Podpořte ji.hlavský festival a staňte se Doc.Manem!

Více