Nejsem hodný

Jestem zly

I'm not good

  • Grzegorz Pacek
  • Polsko
  • 2001, 29 min
Kamera: Děti, Piotr Muszynski
Střih: Katarzyna Maciejko-kowalczyk
Synopse

Skupinka dětí z chudé varšavské čtvrti vypráví o svém životě. Každé z nich nejen vystupuje před kamerou, ale také kameru drží. Vznikl tak originální společný autoportrét. Děti, které vědomě natáčejí svůj den, přinášejí do filmu vzruch.

Režisérova metoda jde od poznatků první úrovně, od té nejdůležitější, kdy kamera je očima těch, o nichž snímek vypráví. Víme, že jedna událost, jedno odpoledne na sídlišti, jedna výprava jsou nahlíženy z perspektivy několika postav, že jsou těkavé a režisérská verze tyto jednotlivosti prostě spojuje, aby je divákovi otevřela v jejich původnosti.

Podvojnost filmu tak umožňuje neobyčejně precizně postihnout psychiku nevyrovnaných dětí. Děti odpovídají na otázky, krátká lekce obsluhy kamery, teď odpovídá režisér, kterého děti natáčejí, děti mají v ruce kameru a natáčejí reportáž sami o sobě, ptají se vrstevníků proč kouří a jestli už mají holku, jsou vulgární, přivádějí nás na dvůr mezi chátrající domy, objevujeme tmavé chodby, dětské pokojíčky, poznáváme jejich matky, lezeme přes zeď a vydáváme se na další výpravu. Je to emocionální, naturalistická cesta.

Snímek není žádným obrazem s posláním, snad jen různé úhly pohledu mohou být sociologickou zprávou. V podstatě veškerá poselství, která ze snímku můžeme číst, pohyb okraje i celé společnosti, živelnost periférie, ve které se zrcadlí politické změny, to všechno je pouhým, byť neodmyslitelným, ale přece jen pouhým pozadím, na němž si děti hrají své dobrodružné hry, když se vydávají na tajemné výpravy do města, do jeho tunelů.

Experiment při natáčení - těch několik malých kameramanů - nese mnohoznačný efekt: to, že kameru drželo vždy některé z dětí, směřuje k výrazu pocitu života získávaného právě v dětství, k té nedokončenosti, pocitu, že každá dosažená jistota se mění v nejistotu; z mnohosti pohledů roste pocit života plynoucího odnikud nikam, utlučeného času, příběhů neustále se vyjadřujících a přitom nevyjádřitelných.

Režisér sestříhal materiál natočený dětmi, sledu událostí dal tvar a i ten, protože nemůže uhnout původním záběrům, vyvolává intenzivní pocit života v jeho chaotickém splývání denních příhod, ty se teprve později střetávají v nevypočitatelných následcích, jimiž prorůstá pocit tajemné spojitosti dětí, které si spolu hráli v chudé čtvrti na okraji hlavního města, nesmazatelný pocit mýtu prvních dobrodružství.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Mezi moři

GODARDOVA PAMĚŤ V JI.HLAVĚ

Autorem znělky 22. Ji.hlavy je slavný režisér Jean-Luc Godard

Více