Film o životě - Pavel a Eva

Film žycia - Pawel i Ewa

A Film about Life - Pawel and Ewa

  • Michal Rogalski
  • Polsko
  • 2002, 55 min
Kamera: Michal Rogalski
Střih: Michal Rogalski
Hudba: Jan Komar
Synopse

Rodiče a dvě děti. Chudá rodina v chudé vsi. První záběr, obraz kvetoucích jabloní, navozuje dojem selanky. Dům, dvůr, muž, který patří zahradě a poli, jeho žena. Až by se zdálo, že sledujeme další konvenční příběh o návratu k přírodě, k rousseauovskému modelu jako reakci na moderní společnost. Ale tahle rodina je opravdu chudá a v prázdné rovině polí nemá žádnou šanci to změnit.

Filmem projíždí vlak, do kterého hrdinové nikdy nenasednou. Jeho odjezd odřezává od sebe jednotlivá roční období, na jejichž pozadí vstupujeme do hospodářství, žijícího pod hranicí chudoby. Doslova vstupujeme: režisér se bez štábu s rodinou sžil, stal se jejím pátým členem, jehož přítomnost s kamerou se v rodině stala všední záležitostí a na kterého se časem začali ostatní obracet jako na někoho blízkého.

Autor se nechce považovat za vševidoucího, nechce, aby (jeho) postavy byly pouhými objekty popisovanými zvnějšku, objekty s výkladem. Jenom zaznamenává jejich prostý život. Jakýkoliv předpoklad pohledu je tak rozpuštěn v rámu jejich dnů, kdy nestylizované sebrané scény z nich jsou samy imanentním obrazem lidského usilování, starostí a potřeb lidí, jejich smutku a smíchu. Film zůstává bez komentáře.

Takto natočený snímek ale může jenom ukazovat, a tak, vědom si svých hranic, nechává toliko splývat jednotlivé rodinné výjevy - antropologie rodiny tedy vyvstává z pouhých spojů mezi nimi. Režisér hrdiny svého filmu poznal na vesnici nedaleko od Lodže, kde studuje na filmové škole.

Pavel a Eva žili v sousedství, jednou přišli pomoci a tím vstoupili před filmovou kameru. Režiséra zaujali tak, že se po dva roky na vesnici vracel, aby průběžně zaznamenával jejich život.

Byl to Kazimierz Karabasz, který, dohlížeje na studentův projekt, upozorňoval, že život se skládá z nedramatického bytí, z řeči drobných, nedůležitých okamžiků, a že film, který s nimi pracuje, musí využívat především otevřenosti těchto momentů, chvil, kdy se dějí, a neuzavřené, nedoslovné a svébytné volně přecházejí jeden do druhého. S tím pak souvisí citlivost sžití. Tu vysvětluje režisér na jednoduchém příkladu scény s porouchaným starým wartburgem: Když ho rodina nemohla nastartovat, volil chvíli mezi záznamem jejich trápení a možností pomoci jim. Rozhodl se jinak, zapnutou kameru postavil na stativ a šel jim pomoct.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Mezi moři

GODARDOVA PAMĚŤ V JI.HLAVĚ

Autorem znělky 22. Ji.hlavy je slavný režisér Jean-Luc Godard

Více