A. B. C. D. T. O. P. O. L.

A. B. C. D. T. O. P. O. L.

A. B. C. D. T. O. P. O. L.

Kamera: Vít Klusák, Martin Matiášek
Střih: Matouš Outrata
Zvuk: Tomáš Kubec
Synopse

A.B.C.D.T.O.P.O.L. je portrétem spisovatele Jáchyma Topola. Autor mj. básnické sbírky Miluju tě k zbláznění a próz Sestra a Anděl vstoupil do filmu v čase před dokončením svého posledního románu Noční práce. Autogramiáda při příležitosti jeho vydání dokument uzavírá.

Napětí snímku dává především zápas mezi slovem a obrazem, mezi psaným textem, který se opakovaně odvíjí na obrazovce počítače, mezi verbálním projevem básníka v jeho pochybnostech („nikdy nevysvětlíš určitý věci“) a mezi obrazy, které vznikají už s tváří a tělem, s fyzickou přítomností těla Topola před kamerou a následně s různými variantami obrazů, respektive odkazů v jaké se autor může proměňovat. Jsou příběhy, které existují verbálně - historie rodiny, pocity, vztahy, informace, které přináší vlastní Topolovo vyprávění.

Jeho zpověď je intenzivní už proto, že na začátku tvrdí, že psaní je jen procesem dalšího zahalování (a při tom otevírá ústa). Jsou věci, které odhaluje kamera, které pak žijí jen díky ní. Přítomnost štábu zároveň Topola nutí, aby o sobě přemýšlel jako o virtuální postavě. Film pak s pružností jména dál pracuje: Topol může být odpovědí na maturitní otázku, je to jméno, které se objevuje v titulcích filmu o filmu Anděl-Exit, jenž byl natočen podle jeho prózy (a režisér jméno zmnožuje, když nechá titulky běžet ve velkoprodejně televizí).

Dokument tak v různých vrstvách zachycuje jednotlivé podoby spisovatele, vždy jinak přítomného, rozkládajícího se ve variace sama sebe. Až můžeme mít pocit, že se procházíme mezi kopiemi, pouhými znaky, které zakrývají pravý obsah. Dokument se tím rozšiřuje, vystupuje nad rámec obvyklých portrétů, když jejich statičnost nahrazuje rozptylem k rozporům a místo jasnosti a symetrie nabízí nerovnost a složitost. Autoři (oba) museli vzájemně čelit tvořivé vůli a nadbytku impulsů ve zvláštním sváru různých stínů neklidu, jehož rezultátem se stal paradoxně sám film, existující-neexistující otisk mnohotvárnosti.

Dokument nás přivádí do Topolovy rodiny, poznáváme jeho manželku („nikdy by mě nenapadlo, že budeme schopni takového exhibicionismu“), dítě, knihovnu. Rodina je prvním rozšířením spisovatelovy existence, všední starosti jej vyvádí z introvertního stavu u textu. Topolovu veřejnou tvář pak představují sekvence veřejných čtení, klábosení s bratrem Filipem či návštěvy míst, které jsou pro autora nějak důležité. Panoráma bitvy u Lipan vystřídá návštěva vesnice, která spolu s autorovými dětskými vzpomínkami vstoupila do textu jeho posledního románu. I tím se připomíná jeho pozice spisovatele: Topol tvrdí, že nechce být rebelem, ale dobrým spisovatelem („chtěl bych se stát tou fabrikou“).

Mechanismus proměny člověka ve jméno na knize připomíná hukot tiskárny i peripetie, které vedly k tomu, že se jejího vydání ujali dva vydavatelé. Celým filmem se také provléká hodina češtiny, ve které studenti pečlivě rozebírají jeho básně - Topol jako součást osnov se zvolna proměňuje v maturitní otázku.

Remundův dokument je velmi vizuální, režisér má smysl pro ironii a stylizaci, hraje si s básníkem a třemi stromy, nechává cikány ze smíchovského činžáku číst úryvky z jeho románu, volá do ČTK, za kolik mu prodají informace o spisovateli, pověsí na vysoký topol jeho knihy, pracuje s nejjemnějším detailem, nechá běžet kameru tak dlouho, dokud ze záběru nevytěží maximum, tu nejdůležitější zámlku.

Fotogalerie

 
Ročník festivalu: 2002
Sekce: Česká radost

NÁVŠTĚVNICKÁ AKREDITACE

Akreditujte se na 22. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava!

Více